Už rok nemá hlad! Jeho život se změnil doslova v noční můru

23letý Serhat Saltık, který žije v Denizli, hledá lék na svou nemoc, kterou nebylo možné diagnostikovat, protože asi před rokem ztratil pocit hladu, návštěvou lékaře k lékaři.

23letý mladík žijící v Denizli hledá u lékaře u lékaře lék na svou nemoc, kterou nebylo možné diagnostikovat, protože asi před rokem ztratil pocit hladu. Reakce lékařů na mladíka, který ztratil pocit hladu "Nic takového jsme nečetli v lékařské knize, ani jsem v životě lékaře nenarazil na takového pacienta." byl ve formě.

Serhat Saltık, 23letý univerzitní student žijící v Pamukkale, Denizli, ztratil pocit hladu, zatímco všechno v jeho životě šlo dobře. Saltik, který se obrátil na mnoho lékařů v Turecku v souladu se svými vlastními prostředky, aby našel řešení své nemoci, byl ohromen odpověďmi, které dostal. Lékaři Saltıkovi řekli, že se s takovou nemocí ještě nesetkali a že situace není napsána ani v lékařských knihách.

Saltık po čase začal hubnout a snažil se udržet si život jídlem v podobě jídla poté, co svou nechutenství vysvětlil jinému lékaři. U Saltíka, který měl nediagnostikovanou chorobu, byl proveden chirurgický zákrok, odebrán vzorek tkáně a provedena biopsie těla. Mladík, který se nadále hlásí k lékařům, chce co nejdříve získat zdraví a pokračovat ve vzdělávání, které nechal nedokončené.

"PROSÍM, DRŽ MĚ V MÝCH RUKÁCH, UKAŽ MI CESTY Z TOHO"

Serhat Saltık, který studoval matematiku v Istanbulu a šel k mnoha lékařům v Turecku, aby našel lék na svou nediagnostikovanou nemoc, oznámil, že opustil své vzdělání na půli cesty. Po návratu ke své rodině se Saltık chtěl zbavit jídla, které musel doma konzumovat, a řekl:

„Začalo to tím, že jsem najednou dostal hlad a ztratil jsem chuť k jídlu. Přirozeně jsem začal nezažívat funkci hladu, kterou každý den zažívá každý člověk. Tento proces se postupně zvyšoval, nejprve probíhal a vracel se po určitou dobu. Pak by to trvalo déle a vrátilo se. Jak jsem takto postupoval, už jsem neměl úplně hlad. Trvá to přibližně jeden rok. Jsou výživné potraviny, které lékaři dávali, snažím se je krmit. Také násilně konzumuji chleba a vodu, abych přežil. Lékaři mi odpověděli takto: ‚Nikdy jsme nic takového nečetli v lékařských knihách a ani jsme se s takovým případem během života našeho lékaře nesetkali. Řekli: ‚Jsme opravdu velmi překvapeni. Když moje nemoc tak pokročila, musela jsem pořád chodit po doktorech, tak jsem začala navštěvovat město, nemocnici, doktora. Z tohoto důvodu jsem nemohl pokračovat ve vzdělávání a zmrazil svou školu a přerušil své vzdělávání. Volám odtud na lékaře, pokud věří, že mě z této situace mohou zachránit, pokud věří, že mě z této situace mohou zachránit, držte mě prosím za ruku a ukažte mi cestu ven. Byl bych velmi rád, kdyby mi byla podána pomocná ruka.“